středa 29. května 2013

středeční nostalgie

Myachachachá... Nedávno jsem jela šalinou a potkala jsem známé... Tak už jsem se dlouho nenasmála... Celou dobu se dohadovali, kdo je homosexuál... Jestli Justin Bieber, nebo One Direction... Já se jim tam smála... Pak jsem se zapojila do diskuze... A pravila jsem, že One diction, protože to je na první zamyšlení každému jasné... A jako BONUS se mi podařilo naštvat obě... A to mým přesvědčením, že je Bieber holka... Ne, že bych si jednu věc z toho myslela, jen mě nebavilo jen neúčastně se smát debilitě dnešní mládeže....

Po delším dohadování nastala změna! Asi je už sralo, jak jsem jim urážela jejich zpěváky... Tak se mě zeptaly na mého... Nastala chvíle ticha... Pak jsem se rozesmála... Jo, to jsem já, když vím, že ať řeknu jakékoliv jméno mého oblíbeného zpěváka, tak stejně nebudou vědět, o koho jde... A vysvětlovat se mi jim to nechce... Pak by se to dostalo k otázce, o čem je punk... a vysvětlovat jim jaké názory zastávám se mi taky nechce... No.. A není to moje věc?

Nakonec jsme se rozešli s jasnou představou, že každej chlap, kterej má uplejší džíny, než my je buzna... A já byla donucena přiznat, Justinovo mužské pohlaví za právoplatně existující... Neměla jsem s tím problém... Nic proti němu nemám, takže...

Následně jsem šla do parku.... To je tak, když se člověku nechce domů...  Tam bylo několik lidí, co hulili a kouřili... A to i cigarety... Bylo mi nabídnuto a věřte nebo  ne, já bych si ráda vzala... Ale bylo to marné. Můj otec by mě do toho děcáku za takový průšvih už asi doopravdy poslal.... Nebo možná ne.. Ale  nehodlám nic riskovat... Ne před Brněncem.... Ale i bez trávy nebyla v parku nuda. Ne, že bych se s někým bavila, ale zírat do silnice na zábradlí a přemýšlet o životech kolemjdoucích taky není k zahození... Třeba jsem nechápala, proč na sobě nosí reklamy kde jen můžou... Třeba takové adidas triko... Vždyť to je jen obyčejné triko s reklamou na adidas.... Jen stojí o několik desítek víc, než normální.... A i obecně. Když pomenu reklamu... Všichni tvrdí, jak se odlišují. Jak jsou jiní, jak moc originálně se oblíkají... Deset lidí, stejné triko, jen jiná barva. A chválí si svou originalitu! Toto už vážně nechápu! Je to nad mé IQ! A mě nadávají, jak se oblékám... Kdyby nebylo nás, co doopravdy nenosíme něco takového každý den... No asi bych zešílela... Každej den vidět ten stejnej stereotip by mě psychicky zničilo...

Kupodivu jsem si při cestě domů vzpomněla na film the runaways. Měla jsem tendence zkopnout všechny popelnice okolo... Ale taková nejsem, že bych dělala bordel v mé ulici...  Jakmile mě však toto nutkání přešlo, nahradila ho vzpomínka, na rozhovor s kamarádkou z dřívějška.... Tehdy si utahovala z toho, že jsem sama, a ona je zasnoubená... (Zasnoubená v 14... Já jsem prej Magor...) A začala jsem ji nenávidět! Ne z toho důvodu, že by někoho měla... Ale protože mi to takhle hnusně předhodila! Když jsem já někoho měla, jen kvůli ní, jsem o mé holce nemluvila.... A ona mi to takhle předhodí... A pak se diví, že ji ignoruju... Pořád povídá, jak se přestěhuje do jiného města za snoubencem... Tak ať tam jede! Já ji tu nedržím... Pravda... Ještě jí nebylo ani patnáct... Ale ať už kurva drží hubu! Nevadí mi, když povídá o svém ratlíkovi, ale ať mě kurva nesere s tím jejím vyhrožováním! (Když se tak podívám zpět, dochází mi, proč jsem byla tak nasraná, že když jsem kolem osmé dorazila domů, počmárala jsem si nanovo skříň...) Jasně... Chápu... Stěžuju si... Asi bych se to měla odnaučit.. Ale.. Já si nestěžuju... Toto je jen opatření, abych jí zítra neurvala hlavu! Hlavně kvůli tomu, že naši trávu má ona... :DDD Travičkáá zelenááá... Asi už mám dost... :DDDDD

pondělí 20. května 2013

Genialita hraničí se šílenstvím

Pusťte si k tomu tohle... Já si u toho a při kontrole připadala jak v rauši :DDDDD

Zdáááááár mimozemšťani a vy ostatní :D Kdo by to byl řekl? Já mám dobrou náladu! Kecám! Je to tak! Stará mamča Fredie je podělaná z králíků! Ale proč? Protože jsou to králíci! Nikdy nevíte, kdy ovládnou svět! Ale bude to brzo. Protože nory jsou spojený! Jasně smysl to dává jako okurka!

Ale bacha na židumináty! Inkognitous se sice snaží, ale židumináti jsou ženyální! Nikdo neví kdy, ani kde, ale jednou vám sní mrkev! *na zemi* chápu... přijde to vtipný jen mě... ale komu to vadí?

Jhonie! Ona tady chudák lítá a já tu sedím na stromě a pletu kakao! Chudák kakao! Nic takového by si nezasloužil nikdo! Jen Strom! To jsou taky potvory! Ale to je jiná! *zase na zemi* Za to může strom! Já t říkala! Jsou to potvory! Obzváště Hugo! To je taková děvka! Šuká tady s Jaksonem!

Kyuuuu Hugo a Jakson! Hello *výbuch* jste mrtví! Mine turtle vás zabila! Všechny Myachachachá! A to ani nemluvím o mé schopnosti vymyslet vražednou zbraň z čehokoliv! Třeba jsem pozabíjela dinosaury! Já tedy ne, ale mine turtle ano! Tak na ni bacha! Jakmile řekne Hello zdrhej *na zemi* Everybody do the flop!  *zase na zemi*Yah baby.. Thats me...  Jsem poník!  Nejsem, to Charlie.. *už z principu a z modřin od padání stanuje na zemi* Měli byste vidět, co dělají! ÚCHYLÁCI... Hlavně, že Trojúhelník Charlei se ztratil! Pche! Kdo ho bude hledat? Já ne! Nechme ho ztracenýho! Bez jeho žvástů o světovím míru je nám všem líp!

Králík! Co tu dělá... A má hodinky...? To je jako z Alenky! Kurva lidi... Já jsem Alenka? Hohoho! Tak to ses spletl králíku! Já jen ovce! Jasně... To nedává smysl ani mě... Ale Kyuuuuu  Hugo mrdá Jaksona! Kdo by nebyl takoví... Uslintaný?

sdiaglgaůi Sakra! Lidi..? Já šílím... Ale vážně... Páč toto jsou moje myšlenky... A kdo to řeší...

Je vedro... Chtělo by to vánoce! Ano! Budeme mít vánoce! A uděláme tajného santu! Já si vytáhla... Mine turtle! Co jí dám..? Co mají rády želvy s minou na krunýři? Jasně... chápu... Mají rády kolibříky! Dám jí teda Huga! Mrtví kanárek je skoro jako kolibřík! Tak.... *Mine Turtle sežrala Huga* A je po srandě! Nikdo nemrdá Jaksona! Co budeme dělat? Uděláme z Charleiho děvku! Ale z  jakýho..? No... Asi jednorožce! Trojúhelník se ztratil! To jsou vánoce! Mine turtle tráví Huga, Charlie dělá Ztryptýs... Snad se to nezvrhne v Orgie... To by mi tak scházelo... Mít sex s imaginárníma kamarádama.. Bože! Jak hluboko jsem klesla? Ne! Bože ne! Ty na mě čtrnáct let sereš, tak já seru na tebe! A just budu šukat s imaginárníma kamarádama! To ani není trestný! A nedalo by se to nazvat masturbací..? No... To je jedno.. :D Hlavně, že všichni žijou! Kromě Huga! Chudák... Toho jsem zabila já... Jo, jasně... Poinat? Žádná není! Myachachachá....

Když se nechce na tělák...

Normálně tělocvik nenávidím, ale tentokrát to byla sranda...
No... vše začalo, když jsem R. donutila napsat na tabulku suplování 3.A Kéž by odpadl tělocvik... Pak byl zeměpise. Tam jsem měla málem další dutku... Už ani nevím čí... Kluci mi zabavili sluchátka a já málem vyfuckovala profesora.... Tak to mě dosti... nasralo... Poté mi na rýsování sluchátka vrátili... Ale to jsem tu učitelku stejně málem vyfakovala... Kráva jedna blbá! Jenom si do sešitu napíšu Living in DMZ a ona kvůli tomu škrtá... To mi připomíná, že si mám nechat od rodičů podepsat sešit z chemie... No... Já chemikářku nemám ráda... A tak si do sešitu píšu fuck the sistem, skool sux a tak... Toho mám plný sešit... Kdyby to ta kráva s kružítkem viděla... Měla bych jí to ukázat, šlehlo by to s ní a byl by pokoj :DDDD  Hlavně že jsem poslouchala od harleje Zfetovanej....

No a v tom rýsování se mě učitelka na něco ptá... Já v uších sluchátka... Neslyšela jsem otázku... A tak mi za to, že nevím chtěla dát pětku... Pche! Já si to opravila, když jsem jí oznámila, že jedním ze zákonů je, že protilehlé strany jsou... ROVNOBĚŽNÉ... Kupodivu to bylo dobře :DDD Já a moje tipovací schopnosti :D ALE CO BY TA KRÁVA NEUDĚLALA... Toto už jsem slyšela, neboť jsem si ztlumila hudbu, abych slyšela nápovědi, které nepřicházeli... Nikdo nevěděl... No... A tak ta píča jedna hnusná mi oznámila, že to neříkám správně a že je to nepřesné... Opravila mě na rovnoběžné strany jsou rovnoběžné... -_________- Wha´s the fuck? Ne... To nám nikomu nedošlo... Každopádně jsem po tomto dni byla tak vynervovaná, že se mi do těláku nechtělo ani omylem!

Nakonec jsme s R. valili k ní do paneláku... Tam jsme si sedly na balkón a společně poprvé hulili :DDD Na jejím balkóně... Ale ta píča! Měli jsme jednoho jointa... Takovou chybu už nikdy víc! Ona si nasaje sedmkrát minimálně... A mě to po dvou bere... Navíc jsme to zabalili špatně a její snoubenec nám poslal návod až pozdě... Ale i tak... ani jedné nepřišla na našem chování změna... Bohužel jsme měli jen dva jointy a valili jsme na tělák s pětiminutovím zpožděním... Ale nepřišli jsme tak pozdě... A nikdo se nás neptal, proč si čihcháme k vlasům a smějeme se všemu... (Možná to účinek mělo) Ale byla zábava... Ještě kdyby všechno neposral vytrvalostní běh... :DD Teď jen doufám, že R. Všechno sama nevyhulí... :DDDDDD Těším se na další tělák :DDD

neděle 19. května 2013

Mě se nikdo neptal, jestli se chci narodit, tak ať mi kurva neříkaj jak mám žít!

 
Tak... Mám za sebou pořádnou hádku s matkou, když nevěřila, že jsem včera opravdu nebyla ani ožralá, ani zfetoaná... A že jsem jen pila semtex a když jsem k tomu přidala klobásu a vodu tak jsem se z toho pozvracela... No... Dlouhý příběh... Ale každopádně jsem to po deseti minutách vzdala a přestala se hádat a jen si zpívala negativní od Punk floidu...A došlo mi, jak je ten text dokonalej! Jak moc mě vystihuje! Mě a mé pocity!
 
Text vám tu celej přepisovat nebudu... Ale refrén ano... Protože ten jsem si jako jedinej pamatovala... :D
Je to hnus, každej den
jsem čím dál víc znechucen
nechápu, nevěřím,
s tupým davem soupeřím
dokud vzdor v sobě mám
i kdybych měl být sám
říkám vám do očí
že mě neochočí!!!!
Dokonalí... Ne! Já nebudu skákat, jak někdo píská... Asi z toho budu mít ve škole problémy.. Ale já tam být nechhci! To rodiče mě donutili jít na gimnásium! Ale... Až mi bude patnáct... to se maj na co těšit... A až kámošce bude osmnáct... Tak to mě vyrazí :DDD Ne-li dřív...  Ale mám už toho dost! Nechce se mi do těláku... Proč tam mám být? Nesnáším to tam! Ty krávy co tam jsou.... Bože... jak já bych to tam ráda postřílela! Ale musím tam chodit... A "spolupracovat" snášet ty jejich pohledy a kecy na punk... Punk is dead and i´m fucking zombie! Chápete? Někdy mám vážně pocity jako v písničce Právo
 
 
Tak mě tam taky v podstatě hodily... A jediný co jsem tam mám je Právo... Jinak bych měla zlomený vaz!  Vážně to tam  nenávidím... Stejně jako ve škole... Už mám dutku třídního učiteole, když jsem se místo odpodedka vydala do Lumber´s... A to o dalších třech se nejspíš neví... Ale... Mě to ve škole dusí! A koho by ńe? V takové společnosti..? Když jdu po chodbě... Ti lidi nemají dost slušnosti, aby aspoň předstírali že nezíraj... Ne! Já jdu a lidi mi zíraj na kozy, kde mám napsaný "Too drunk to fuck"... Bože... Jestli je nezabiju tak vážně nevím! A vážně je nenávidím! Uhn! Kdybych nechtěla na Brněnec, tak skáču z okna! Ale tam budou Punk floidi!.... Matka zabavuje notebook... tak pá lidi.. :D
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Soubor básniček, co jsem v hodinách načmárala do sešitu :D

 
Bylo, nebylo,
nic už nezbylo.
Jen v temném rohu,
Nakloněná k bohu,
modlí se osoba.
 
Řasenka rozmazaná,
slzami roztíraná.
V hloubi srdce pouhý led,
V žilách zase jenom jed.
 
Křik se místností rozléhá,
na záchranu spoléhá,
ale nikdo neslyší
Jednu duši trpící.
 
____________________________________________________________
 
 Mstné jsou vlasy,
čas se tu asi,
úplně zastavil.
 
Opuchlé oči,
každému značí,
věčné zoufalství.
 
Dýka do srdce ,
maketa smrtce
zřejmě nestačí.
 
Jednoho dne,
všechno pomine.
Světla zhasnou
a v chvíli jasnou,
spatříme cíl!
 
A zvon svobody,
rozzvučí chodby,
Pro volnost jasnou,
Půjdu za pravdou,
na oběd.
_____________________________________________________________________
 
Na očích brýle,
má vyšší cíle,
Vidět svět černo-bíle.
 
Vlas upravený,
postoj nadřazený.
Smích jen hraný,
v scénáři psaný.
 
Peněz je žena,
do smrti věrná,
v červené oděná.
_____________________________________________________________________
Smrt příjde hned,
co na talíř dá ten jed!
To přec není jídlo..
"A co jinýho by to bylo?"
Pokus z laboratoře,
vypuštěn do moře.
 
Trollem chycený,
ježibabou připravený,
Na koštěti převezený,
fůrií servírovaný.
 
Od výdejního okýnka,
jen pár kroků bedýnka.
S velkou červí dírou,
A tak s neoblomnou vírou,
experiment do ní s mírou
na věčnou svobodu vypouštím
___________________________________________________________________
 
 
Asi jde poznat, že jsem to psala ve škole^^ *na zemi* papíry s tímto mi byly asi třikrát zabaveny a jednou roztrženy... Ale přežili :DDDD Zato o mojí psychické stránce by s dalo diskutovat... :DDDDDDD
 
 
 
 
 
 


sobota 18. května 2013

20 věcí, co dělat ve výtahu

Hrát karty.
Objímat každého, kdo přijde.
Otočit se ke všem zády a počítat do dvaceti.... Nakonec to zakončit slovy "předpikolou-zapikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát" a vymýšlet si jména pro lidi, které vidíte.
Meditovat.
Hrát se svým odrazem v zrcadle kámen nůžky papír tank.
Vyvolávat duchy.
Přikrýt se dekou a dělat, že jste housenka.
Při každém otevření dveří vyběhnout, zastřelit ruční pistolí všechny živé a vběhnout zpátky do výtahu a nervózně mačkat tlačítko na zavření dveří.
Brečet na rameni muži stojícímu vedle, že vás opustil přítel.
Stanovat.
Opékat si marschmelou nad červenými boty.
Vyběhnout z výtahu, vyběhnout po schodech a v dalším patře nastoupí naprosto jiný člověk, v tom úplně stejném oblečení, ale s jinou barvou vlasů se slovy "To jsme se ale dlouho neviděli.."
Obmotat ruce a nohy okolo tyče na držení a každého, kdo se jí chytí okřiknout "Moje větev"
Nakrčit nos a čichat ke každému cestujícímu.
Donést si do výtahu stoličku, potřebné věci a rybařit.
Přijít za chlapem v černém obleku a podat mu "nenápadně" béžovou složku.
Vzít si skleničku a "odposlouchávat" co se děje za stěnou.
Šťouchat do souseda loktem a podávat mu potají bonbony.
Zpívat si písničku "pec nám spadla" a při tom mačkat náhodně tlačítka.
Stoupnout si vedle chlapa a tvářit se, že se za chvíli rozbrečíte... Když náhodou brečet budete... Nic to nezkazí.

středa 8. května 2013

Punk je asi vážně mrtvej

Nedávno jsme se zúčastnila jedné internetové diskuse o punku. A hádejte co... Během pěti minut mě nazvali pozérem, že nevím co to je být punk znamená, že jsme prostě jen děcko, co chce být cool... Celou dobu jsem u toho poslouchala Hrdinu od Punk floidu... A věřte že text " Máš pocit síly, když nikdo neví co jsi zač. Pravda je jiná, nikoho nezajímá anonymní sráč!" Takoví lidi já prostě žeru... Ty "pravý" punkery, co určujou co je punk a co ne. Co za nickom ze sebe dělají hrdinu, ale do očí by to nikomu neřekli....  Ale ať si píšou co chcou, ať tvrdí že jsem prostě jen malá holka, co  dělá ze sebe rebelku a ve skutečnosti jsem závislá na matce... ALE JÁ MATKU NEMÁM! Co myslíte, jak by reagoval na tuto větu? Ale já nerada lžu. A co? Tak jsem závislá na rodičích.... Ale co mám ve svým věku dělat? A pokud si myslíš, že punk je o tom, že jsi fagan, kterej je slepě oddaný jedné idee, tak jsi možná ještě míň punk než já! Ale... Punk je o toleranci pokud vím a taky o svobodě. Teda pro mě aspoň je.. Tak si mysli, že jsi tak chytrej a že mě máš přečtenou po první  konverzaci... Jsem jednoduchá přiznávám. Jsem pozér, jsem blbá... Mysli si co chceš... Pokud mi nerveš do hlavy ty sví sračky, tak si dělej co chceš! Já se do života nikomu neseru! Tak se neser ty mě! Fajn, chci své drahé děti učit přemýšlet... Takže v podstatě seru.. Klidně mi to mějte za zlí! Ale každý z mích milovaných dětiček to po mě chtěl! A není nikdo, komu bych vnucovala sví názory! To že sem píšu svůj názor není vnucování... Klidně buďte nacisté... Hlavně mě neserte a já nebudu srát vás.. Asi jsem vážně povrchní... Ale vždyť punk je už v podstatě vážně mrtvej! A dokazujou to ty diskuze na téma, že nejvíc punk je green day a Avril.... To podle mě je takovej pop punk.. A řekněte, už jste někdy pogovali na jejich koncertech? Nebo jen tak doma pro zábavu?  Já ne.. Mám ráda green day, poslouchala jsem Avril, ale nepovažuju to za punk...

Dále na té diskuzi... Někde jsem tam zahlédla aji názor nějké "dámy" Co tvrdila, že punk je jen o drogách, pro ztroskotance co jsou věčně bez peněz... Tak mám pro tebe jednu novinku... NENÍ! Fajn, možná jsem ztroskotanec, co sere na školu, (neznám dielera, takže drogy zatím vědomě ne...) A jsem věčně bez peněz... Když jedu v šalině lidi se mi vyhýbají a jejich pohledy jsou plný odporu a údivu jak můžu jet na veřejnosti ve steelkách, riflech s řetězy a Na triku napsaný "Všichni přece do nebe nemůžou"  a "slintám" nad tričkem Totáčů nebo inseminační stanice a jiných kapel, nebo má oranžoví číto... Ale proč se mě kurva bojí?! Jsem snad stejnej člověk jako oni, nemám lepru, ani jinou nakažlivou nemoc... Jsem prostě jen jinak oblečená a neposlouchám 1D... Tak proč si lidi kurva odsedávaj, když si sednu... Soudí mě jen proto, že nemám ráda, když vím, že mi lidi jen serou na hlavu?! Ale kupodivu... Mě to nevadí... Tak proč si stěžuju? Je to prosté... Já jsem šla do punku s tím, že "Yn" lidi se mě budou stranit...  Ale kámoška, co není punk a jede nebo jde někam se mnou... Ona na to není zvyklá a děje se jí to jen kvůli mě... Protože mám názor na věci kolem sebe... Můj názor je, že být punkáčem není snadný, ale být s punkáčem je ještě těžší....

pondělí 6. května 2013

Já už na to seru! Stejně si nevyberu!

Jáááj! Já mám skvělou náladu.... Proč? Já nevím... No věřili by jste tomu? Já Ano! A je to skvělé... Proto dnešní povídka... Nebo co to bude... :D:D:D Možná to nebude dávat logiku ani nic takového... Ale koho to zajímá? Jo, co jsem chtěla říct.... Dneska jsem se rozhodla pro napsání úvahy... Ale téma? čím bych nechtěla být... Na to jsme psali ve škole, tak to bude aspoň něco známého... A o čem jsem vás chtěla přesvědčit bude samozřejmě na konci :D Jsem to ale potvora co?

Čím bych nechtěla být? Jak prosté drahý Watsone... Je to jednoduchá otázka, avšak ne každého potěší. A odpověď je... Nikdy bych se nechtěla stát tebou! Jsi nudný, pravděpodobně nezajímaví. Pouze jeden z davu, který když umře... Ani pes po něm neštěkne. Nikdo tě pravděpodobně nemá rád, jsi pouhá loutka své rodiny/"přátel/šéfa/lásky. Nikdy se nestaň otrokem je mé moto. Ale ty ho nedodržuješ. Proto je tvůj život nehorázně odporný! Jsi nechutný, že ti to stačí. Kdo by chtěl žít ve strachu? Pořád tvrdíte, že žijete jen jednou, ale došlo vám vůbec, že žijete jen jednou? Že i když vám budou vyhrožovat a nutit vás, stejně vás k ničemu, pokud to opravdu nechcete nedonutí! Že když chcete říct učiteli "Shut up! You talking too much!" tak vám v tom nikdo nezabrání? Vždyť je to jen vyjádření názoru!  A pokud vám dají poznámku, jsou to sráči, co se snaží potlačit svobodu slova! A takoví sračky jako "Právo tvé končí tam, kde začíná právo ostatních" není jednosměrné! Učitelé, rodina, všichni tě utlačujou! A ty si to necháváš v klidu líbit! Jsi nechutný! Necháváš se strhnout dobou a módou, i když víš, že to za chvíli budou mít všichni a tím to potlačí tvou osobnost! Určuješ co je cool a co ne a přitom TY O TOM NEROZHODUJEŠ! Je moje věc, jestli chci být  punk, být na okraji společnosti, srát na budoucnost a mít se fajn se svou "rodinou" punkovou, nebo budu jako každej, kdo se tahá jen za kariérou a naivně si myslí, že tak bude šťastný! Možná nebudeš bydlet v podnájmu jako budu já a budeš mít pořád peníze, zato mě ke štěstí stačí dobrý kámoši, který se na tebe nevyserou a u kterých za časů zlých můžeš přespat... Když zítra umřeš-a věř, že to není nemožné-kdo na tebe bude vzpomínat v dobrém a kdo ve zlém? Není těch ve zlém trochu moc? A není jich víc, než v tom dobrém?

Nadáváš na systém a přitom není to systém, kdo je špatný! Jsou to lidé! Tak bojuj!  Bojuj za to co máš rád a na čem ti záleží! Není všem dnům konec! Může být ještě hůř... Ale i líp! Navíc ať uděláš jakoukoliv změnu, ty ovlivníš, jestli bude dobrá nebo špatná! Tak vylezte z podsukně své matky a začni se o tu zemi starat, když ti přijde tak zkažená! Nebo se staň aspoň svým vlastním pánem, jinak... No uvidíte sami... Ale je to život, ne hra! Tak na to nezapomeňte... :D

To k čemu jsem vás chtěla nasměřovat je myšlenka, že buď váš život stojí za hovno, nebo je naprosto skvělej a měli by jste být rádi... :

A ještě malá věc... Taková v celku nepodstatná.. A je to hlavní důvod, proč píšu.... Je to zatím můj smysl života... Mým smyslem života je vychovat přemýšlející lidi... Lidi, které vychovávám, jsou moje děti, takže kdybych se někdy zmínila o mém synovi Honzovi... Nebo mé matce Romči, není to tím, že bych měla matku Romanu, nebo syna, nebo dceru... Prostě je to jen člověk, kterého vychovávám a romča je... S romčou jsme se vychovali sami, takže tak... Jinak mi je 14, takže nemůžu mít tolik dětí, kolik mám... To víte... Já a má úchylka na to vychovávat lidi...

sobota 4. května 2013

Začněme romantikou- Secret crimes

Začínám s blogem... Říká se, že se má začít vtipem... Muhehe... Já vtipem začínám... Píšu poprvé v životě romantiku.... Asi určitě mi nesedne, ale co by... :D Vždycky se můžu vrátit k mému oblíbenému psychologickému žánru... Třítečková epidemie mě nutí přemýšlet.... A tak kdyby jste něčemu nerozuměli, páč je to zmatený.... Pište! Já lidi matu, když přemýšlím! Někdo by mi to měl zakázat :D

Uši nevnímají okolní svět, oči sledují ubíhající mraky na nebi, žádné starosti jen on. Ten který mi vždycky dokáže zvednout náladu.  Probouzí ve mě smutek, radost a štěstí. Nikdo jiný to nedokáže... Jen on. Ten dokonalí, kterého mám ve svém srdci. A v hlavě jeho uklidňující hlas, který slibuje, že všechno v dobré obrátí, že jsem se narodila s nějakým účelem a že na mě někde čeká někdo, kdo mě bude mít rád. Musí se jen hledat a neprošvihnout to. To stále se opakující fráze My my, my my, oh give me love od Eda Sheerana mi otevřela srdce. Najednou mi příjde tráva na louce měkká a vítr nesoucí vůni jara příjemný. Život je krásný. A zase Give me love!

Při odbití starých rozbitých hodin pátou jsem se zvedla z louky, na které jsem proležela celí den se sluchátkama v uších a vydala se na milost a nemilost domu pod kopcem...

Těžko by se to dalo nazvat domovem. Domov je prý místo, kde se cítíte příjemně, kde jste v bezpečí a kde jste rádi. Proto tento dům nikdy nenazvu domovem! Nikdy! Nikdy! NIKDY! nenazvu dům ve kterém bydlím domovem! Není totiž můj, ale náš a na to nesmím zapomínat... Já na něj nemám právo! Už nikdy neuslyším zvuk mích vnoučat, nadávání mé dcery a jejího manžela... Nikdy... Nikdy nebudu šťastná taková, jaká jsem teď! Možná proto, mě tak rozesmál nápis na protějším baráku, nasprejované černo-červeně na zdi baráku na odpis... Maybe it´s time to change! Rozesmála mě ta ironie! A možná i to, že Meybe někdo onou červenou přeškrtl, aby bylo jasné, jak to myslel.... Ale rozhodně, když to někdo psal, ani ho nenapadlo, že ten nápis se jednou stane prokletím města....

Dřív, když byli ještě všichni živí a spokojení, v době, kdy domov ještě byl domovem, v té době se stala ze dne na den z mojí  země troska. Z lidské společnosti ovce stojící v řadě... Najednou jsem si připadala jako v Orwellově románu. Všechno bylo bezbarví, všichni byli přestěhováni do měst a vesnice následně bombardovány. Nikdo neměl na výběr. Všude ho sledovali kamery, soukromí přestalo existovat a volnost, právo a mír se stalo legendou... Někteří lidé začali pochybovat o tom, jestli to tak nebylo už od začátku. Na odpor byli všichni vystrašení z armády a na vesnice, kde dřív bydleli si nikdo nevzpomněl. "Všechno bylo tak, jak má být." Teda asi bych si to myslela, kdybych nenašla něco, co se náhle stalo důležitějším, než můj život.

Byl to deník, který jsem si ukořistila, když jsme bydleli ještě v paneláku a pod námi bydlela taková věčně depresivní, stará paní. Když umřela, zjistilo se, že nemá chudák příbuzné a tak jsme se všichni vrhly na její věci a rozebrali jsme si, co jsme chtěli. Tehdy mi to přišlo normální. Narodila jsem se v postapokaliptické době a tak jsem nic jiného, než bílé stěny mého pokoje neznala. Nikdo nám nikdy nedovolil odejít z toho ´baráku před dovršením 15 let. A mě bylo 13.... Každopádně než jsem se dostala k něčemu pořádnému, všichni už všechno vybílili a zůstala jen kniha napsaná úhledným písmem. Tak jsem si ji vzala. Kdyby mi někdo někdy řekl, že tyto pohádky o kytce mi změní život.... Asi bych se mu vysmála a poslala ho na úřad, odkud by ho převezli mimo město jako pomatence. A přesto jsem si to přečetla... Ale hned při otevření mi bylo jasné, že to není enciklopedie, o tom, jak ty rostliny vypadají. Byl to deník. Deník té staré paní, co psala o tom jaké má vnoučata, a dceru, o svém mládí, jak se stala punkrockerkou, jak se zamilovala do své kamarádky, jak komunikovala s lidmi přes internet, jak vypadal svět venku,  ve vesnici jménem Brno a jak se žilo. A pak tu byla poslední kapitola "Velký bratr" kde srovnávala svět co je dnes, se světem z Orwella, což byl podle všeho spisovatel. Kupodivu moc rozdílů nenašla. A tak už jsem se netěšila na to, až mi bude 15 a uvidím svět venku.... A když se blížili mé narozeniny mé patnácté... Udělala jsem tu nejhloupější věc a nejchytřejší jakou jsem mohla udělat! Skočila ze čtvrtého schodiště a když se mě pak ptali kam chci odvést, protože takového pomatence jako jsem já tady nechcou, vykřikla jsem jediné místo, kam jsem opravdu chtěla. Vykřikla jsem místo, kde žila ta stará paní. Vykřikl jsem Brno! Pak mě jen uspali a odvezli co nejdál od města. Byla jsem šťastná, když mě vyložili tam, kde jsem chtěla být... Pod vrstvou trávy jsem poznávala koleje, jak popisovala ta stařena v Deníku, poznala jsem toho mnohem víc. A byla jsem šťastná. Nakonec, když jsem našla její dům a na vedlejším baráku si přečetla co tam někdo nasprejoval, rozhodla jsem se, že já Sandra Roillinghová jsem umřela při skoku ze schodů. Nyní jsem Fredie. Ta paní z toho bytu pod námi a nechám jí dožít se návratu. do té její milované a zároveň nenáviděné krajiny. Do místa, kde nikdy nebude můj domov, ale přesto jsem šťastná, protože tu mám vše, co tu musela nechat, včetně její mp3 a sluchátek. A i když to není domov, já Fredie tady umřu!

(Pro ty kdo neví, kdo je stařena, ať se zamyslí, jinak děkuju všem kdo to četli a není to sice love story, ale bylo to taky původně myšleno jako mikropovídka... Takže :D pápá děcka... Pro zatím)