pátek 14. června 2013

Proč všichni pořád utíkaj?


Už mám všeho dost! Venku svítí slunce, nervy mi zdrhly z kýblu a já mám nevysvětlitelnou depresy.... A píchat do sebe špendlíkem je kupodivu větší zábava, než by si člověk myslel...  A taky jsem zjistila, že na mou depresi je nejlepší poslouchat P!nk....  A pořád si kladu otázku.. Proč všichni utíkají? Proč si nikdo nevšimne, že jejich stín není černý? Je karmínově rudý. Jako krev. Proč to všichni přehlíží? Proč nikdo nevidí škody, které páchá a chodí přes mrtvoly? Proč? Zakažte mi někdo přemýšlet! Zakažte mi nenávidět lidi na pohled, i když byli před chvílí kamarádka! Proč mám chuť ji uškrtit, když jsem ji ještě včera měla ráda? Ona nic neudělala, to já se změnila... Jen se ptám. Je to k lepšímu? Je dobré mít tendence říkat nahlas, co si myslím? Myslím, že ne. Ani to nedělám ale někdy to chci zařvat do světa. Zařvat nenávidím tě krávo! Nenávidím tě debila. Po případě jsi kretén! Jenže se to ve mě dusí. A já se bojím okamžiku, kdy to vybuchne. A mám tušení, že to už díl nesnesu. Dělat, že se nic neděje! Že jsem šťastná, bezstarostná a prostě dokonalá. Skrývat si řezy na ramenou pod rukávem. Ty lži mě dusí. Nesnesu je. Jako by mi tvořili další mé já uvnitř mě. Mé já, které nenávidí a zároveň bojuje s mou částí, která všechny miluje. A tato část prohrává. Potím krev. Krev lásky. A to ani nejsem zamilovaná... No není to smutné? Čekat, že se všechno spraví? Čekat, že ti, které mám ráda, počkají, až to přejde? Možná je mi souzeno být sama. Bez kamarádů. Vlastně by to bylo uklidňující. Hlavně se nikdy a nikde nevázat. Nečekat na zázrak. Nemít naději. Protože pokud zklame, bude to ještě horší a  králičí díra, která se změnila ve studnu, jakmile jsem do ní spadla se propadne do pekla. Protože to je poslední podlaží. To jediné, co mě dělí od psychopata. Morálka a jedno patro.  Patro tak tenké a z papíru. Právě se začíná trhat a já se bojím, co je pod ním. Peklo. To vím, ale stejně se bojím, jaká budu potom. No znáte odpornější bytost, než jsem já? Tváří se, že vás má ráda a ve skutečnosti si to jen namlouvá.  Je to pouze iluze o které vím, že to není pravda, ale říct to nahlas by bylo jako vlastnoručně roztrhnout ten papír pod mýma nohama. To je budoucnost člověka, který nedokáže milovat? Který nemá svědomí? Který by neuronil slzu ani na pohřbu celé rodiny? To je můj osud? Hlavně nezrušit iluzi. Nedívat se lidem do očí, jinak by to mohly poznat, Ale Oni to už ví. Ví o mě všechno. Oni do mě vidí. To se nemá. Nemá se na mě dívat. Jsem odporná. Nemá se se mnou bavit. Jsem krutá. Neukazovat mi záda. Vrazím do nich kudlu. A jen ublížím. Už to tak nedokážu dál snášet. Drásat si kůži, aby ty výbuchy, to co mě zevnitř drásá, že to vypustím ven. A zase. Jdu do kantilény za milýma lidma, kterým nakonec stejně ublížím a budu se tvářit, že mi můžou věřit. Chce se mi ze mě zvracet, ale na sebevraždu jsem až moc velkej srab. Chce to, aby to byla náhoda. Navíc v rodině už pár sebevražd máme a i když jsem placenta, co všechny zklamala, nemůžu jim to udělat, tak prosím! Bože! Nevysmívej se mi a zkus to nějak zařídit! Prosím!

středa 29. května 2013

středeční nostalgie

Myachachachá... Nedávno jsem jela šalinou a potkala jsem známé... Tak už jsem se dlouho nenasmála... Celou dobu se dohadovali, kdo je homosexuál... Jestli Justin Bieber, nebo One Direction... Já se jim tam smála... Pak jsem se zapojila do diskuze... A pravila jsem, že One diction, protože to je na první zamyšlení každému jasné... A jako BONUS se mi podařilo naštvat obě... A to mým přesvědčením, že je Bieber holka... Ne, že bych si jednu věc z toho myslela, jen mě nebavilo jen neúčastně se smát debilitě dnešní mládeže....

Po delším dohadování nastala změna! Asi je už sralo, jak jsem jim urážela jejich zpěváky... Tak se mě zeptaly na mého... Nastala chvíle ticha... Pak jsem se rozesmála... Jo, to jsem já, když vím, že ať řeknu jakékoliv jméno mého oblíbeného zpěváka, tak stejně nebudou vědět, o koho jde... A vysvětlovat se mi jim to nechce... Pak by se to dostalo k otázce, o čem je punk... a vysvětlovat jim jaké názory zastávám se mi taky nechce... No.. A není to moje věc?

Nakonec jsme se rozešli s jasnou představou, že každej chlap, kterej má uplejší džíny, než my je buzna... A já byla donucena přiznat, Justinovo mužské pohlaví za právoplatně existující... Neměla jsem s tím problém... Nic proti němu nemám, takže...

Následně jsem šla do parku.... To je tak, když se člověku nechce domů...  Tam bylo několik lidí, co hulili a kouřili... A to i cigarety... Bylo mi nabídnuto a věřte nebo  ne, já bych si ráda vzala... Ale bylo to marné. Můj otec by mě do toho děcáku za takový průšvih už asi doopravdy poslal.... Nebo možná ne.. Ale  nehodlám nic riskovat... Ne před Brněncem.... Ale i bez trávy nebyla v parku nuda. Ne, že bych se s někým bavila, ale zírat do silnice na zábradlí a přemýšlet o životech kolemjdoucích taky není k zahození... Třeba jsem nechápala, proč na sobě nosí reklamy kde jen můžou... Třeba takové adidas triko... Vždyť to je jen obyčejné triko s reklamou na adidas.... Jen stojí o několik desítek víc, než normální.... A i obecně. Když pomenu reklamu... Všichni tvrdí, jak se odlišují. Jak jsou jiní, jak moc originálně se oblíkají... Deset lidí, stejné triko, jen jiná barva. A chválí si svou originalitu! Toto už vážně nechápu! Je to nad mé IQ! A mě nadávají, jak se oblékám... Kdyby nebylo nás, co doopravdy nenosíme něco takového každý den... No asi bych zešílela... Každej den vidět ten stejnej stereotip by mě psychicky zničilo...

Kupodivu jsem si při cestě domů vzpomněla na film the runaways. Měla jsem tendence zkopnout všechny popelnice okolo... Ale taková nejsem, že bych dělala bordel v mé ulici...  Jakmile mě však toto nutkání přešlo, nahradila ho vzpomínka, na rozhovor s kamarádkou z dřívějška.... Tehdy si utahovala z toho, že jsem sama, a ona je zasnoubená... (Zasnoubená v 14... Já jsem prej Magor...) A začala jsem ji nenávidět! Ne z toho důvodu, že by někoho měla... Ale protože mi to takhle hnusně předhodila! Když jsem já někoho měla, jen kvůli ní, jsem o mé holce nemluvila.... A ona mi to takhle předhodí... A pak se diví, že ji ignoruju... Pořád povídá, jak se přestěhuje do jiného města za snoubencem... Tak ať tam jede! Já ji tu nedržím... Pravda... Ještě jí nebylo ani patnáct... Ale ať už kurva drží hubu! Nevadí mi, když povídá o svém ratlíkovi, ale ať mě kurva nesere s tím jejím vyhrožováním! (Když se tak podívám zpět, dochází mi, proč jsem byla tak nasraná, že když jsem kolem osmé dorazila domů, počmárala jsem si nanovo skříň...) Jasně... Chápu... Stěžuju si... Asi bych se to měla odnaučit.. Ale.. Já si nestěžuju... Toto je jen opatření, abych jí zítra neurvala hlavu! Hlavně kvůli tomu, že naši trávu má ona... :DDD Travičkáá zelenááá... Asi už mám dost... :DDDDD

pondělí 20. května 2013

Genialita hraničí se šílenstvím

Pusťte si k tomu tohle... Já si u toho a při kontrole připadala jak v rauši :DDDDD

Zdáááááár mimozemšťani a vy ostatní :D Kdo by to byl řekl? Já mám dobrou náladu! Kecám! Je to tak! Stará mamča Fredie je podělaná z králíků! Ale proč? Protože jsou to králíci! Nikdy nevíte, kdy ovládnou svět! Ale bude to brzo. Protože nory jsou spojený! Jasně smysl to dává jako okurka!

Ale bacha na židumináty! Inkognitous se sice snaží, ale židumináti jsou ženyální! Nikdo neví kdy, ani kde, ale jednou vám sní mrkev! *na zemi* chápu... přijde to vtipný jen mě... ale komu to vadí?

Jhonie! Ona tady chudák lítá a já tu sedím na stromě a pletu kakao! Chudák kakao! Nic takového by si nezasloužil nikdo! Jen Strom! To jsou taky potvory! Ale to je jiná! *zase na zemi* Za to může strom! Já t říkala! Jsou to potvory! Obzváště Hugo! To je taková děvka! Šuká tady s Jaksonem!

Kyuuuu Hugo a Jakson! Hello *výbuch* jste mrtví! Mine turtle vás zabila! Všechny Myachachachá! A to ani nemluvím o mé schopnosti vymyslet vražednou zbraň z čehokoliv! Třeba jsem pozabíjela dinosaury! Já tedy ne, ale mine turtle ano! Tak na ni bacha! Jakmile řekne Hello zdrhej *na zemi* Everybody do the flop!  *zase na zemi*Yah baby.. Thats me...  Jsem poník!  Nejsem, to Charlie.. *už z principu a z modřin od padání stanuje na zemi* Měli byste vidět, co dělají! ÚCHYLÁCI... Hlavně, že Trojúhelník Charlei se ztratil! Pche! Kdo ho bude hledat? Já ne! Nechme ho ztracenýho! Bez jeho žvástů o světovím míru je nám všem líp!

Králík! Co tu dělá... A má hodinky...? To je jako z Alenky! Kurva lidi... Já jsem Alenka? Hohoho! Tak to ses spletl králíku! Já jen ovce! Jasně... To nedává smysl ani mě... Ale Kyuuuuu  Hugo mrdá Jaksona! Kdo by nebyl takoví... Uslintaný?

sdiaglgaůi Sakra! Lidi..? Já šílím... Ale vážně... Páč toto jsou moje myšlenky... A kdo to řeší...

Je vedro... Chtělo by to vánoce! Ano! Budeme mít vánoce! A uděláme tajného santu! Já si vytáhla... Mine turtle! Co jí dám..? Co mají rády želvy s minou na krunýři? Jasně... chápu... Mají rády kolibříky! Dám jí teda Huga! Mrtví kanárek je skoro jako kolibřík! Tak.... *Mine Turtle sežrala Huga* A je po srandě! Nikdo nemrdá Jaksona! Co budeme dělat? Uděláme z Charleiho děvku! Ale z  jakýho..? No... Asi jednorožce! Trojúhelník se ztratil! To jsou vánoce! Mine turtle tráví Huga, Charlie dělá Ztryptýs... Snad se to nezvrhne v Orgie... To by mi tak scházelo... Mít sex s imaginárníma kamarádama.. Bože! Jak hluboko jsem klesla? Ne! Bože ne! Ty na mě čtrnáct let sereš, tak já seru na tebe! A just budu šukat s imaginárníma kamarádama! To ani není trestný! A nedalo by se to nazvat masturbací..? No... To je jedno.. :D Hlavně, že všichni žijou! Kromě Huga! Chudák... Toho jsem zabila já... Jo, jasně... Poinat? Žádná není! Myachachachá....

Když se nechce na tělák...

Normálně tělocvik nenávidím, ale tentokrát to byla sranda...
No... vše začalo, když jsem R. donutila napsat na tabulku suplování 3.A Kéž by odpadl tělocvik... Pak byl zeměpise. Tam jsem měla málem další dutku... Už ani nevím čí... Kluci mi zabavili sluchátka a já málem vyfuckovala profesora.... Tak to mě dosti... nasralo... Poté mi na rýsování sluchátka vrátili... Ale to jsem tu učitelku stejně málem vyfakovala... Kráva jedna blbá! Jenom si do sešitu napíšu Living in DMZ a ona kvůli tomu škrtá... To mi připomíná, že si mám nechat od rodičů podepsat sešit z chemie... No... Já chemikářku nemám ráda... A tak si do sešitu píšu fuck the sistem, skool sux a tak... Toho mám plný sešit... Kdyby to ta kráva s kružítkem viděla... Měla bych jí to ukázat, šlehlo by to s ní a byl by pokoj :DDDD  Hlavně že jsem poslouchala od harleje Zfetovanej....

No a v tom rýsování se mě učitelka na něco ptá... Já v uších sluchátka... Neslyšela jsem otázku... A tak mi za to, že nevím chtěla dát pětku... Pche! Já si to opravila, když jsem jí oznámila, že jedním ze zákonů je, že protilehlé strany jsou... ROVNOBĚŽNÉ... Kupodivu to bylo dobře :DDD Já a moje tipovací schopnosti :D ALE CO BY TA KRÁVA NEUDĚLALA... Toto už jsem slyšela, neboť jsem si ztlumila hudbu, abych slyšela nápovědi, které nepřicházeli... Nikdo nevěděl... No... A tak ta píča jedna hnusná mi oznámila, že to neříkám správně a že je to nepřesné... Opravila mě na rovnoběžné strany jsou rovnoběžné... -_________- Wha´s the fuck? Ne... To nám nikomu nedošlo... Každopádně jsem po tomto dni byla tak vynervovaná, že se mi do těláku nechtělo ani omylem!

Nakonec jsme s R. valili k ní do paneláku... Tam jsme si sedly na balkón a společně poprvé hulili :DDD Na jejím balkóně... Ale ta píča! Měli jsme jednoho jointa... Takovou chybu už nikdy víc! Ona si nasaje sedmkrát minimálně... A mě to po dvou bere... Navíc jsme to zabalili špatně a její snoubenec nám poslal návod až pozdě... Ale i tak... ani jedné nepřišla na našem chování změna... Bohužel jsme měli jen dva jointy a valili jsme na tělák s pětiminutovím zpožděním... Ale nepřišli jsme tak pozdě... A nikdo se nás neptal, proč si čihcháme k vlasům a smějeme se všemu... (Možná to účinek mělo) Ale byla zábava... Ještě kdyby všechno neposral vytrvalostní běh... :DD Teď jen doufám, že R. Všechno sama nevyhulí... :DDDDDD Těším se na další tělák :DDD

neděle 19. května 2013

Mě se nikdo neptal, jestli se chci narodit, tak ať mi kurva neříkaj jak mám žít!

 
Tak... Mám za sebou pořádnou hádku s matkou, když nevěřila, že jsem včera opravdu nebyla ani ožralá, ani zfetoaná... A že jsem jen pila semtex a když jsem k tomu přidala klobásu a vodu tak jsem se z toho pozvracela... No... Dlouhý příběh... Ale každopádně jsem to po deseti minutách vzdala a přestala se hádat a jen si zpívala negativní od Punk floidu...A došlo mi, jak je ten text dokonalej! Jak moc mě vystihuje! Mě a mé pocity!
 
Text vám tu celej přepisovat nebudu... Ale refrén ano... Protože ten jsem si jako jedinej pamatovala... :D
Je to hnus, každej den
jsem čím dál víc znechucen
nechápu, nevěřím,
s tupým davem soupeřím
dokud vzdor v sobě mám
i kdybych měl být sám
říkám vám do očí
že mě neochočí!!!!
Dokonalí... Ne! Já nebudu skákat, jak někdo píská... Asi z toho budu mít ve škole problémy.. Ale já tam být nechhci! To rodiče mě donutili jít na gimnásium! Ale... Až mi bude patnáct... to se maj na co těšit... A až kámošce bude osmnáct... Tak to mě vyrazí :DDD Ne-li dřív...  Ale mám už toho dost! Nechce se mi do těláku... Proč tam mám být? Nesnáším to tam! Ty krávy co tam jsou.... Bože... jak já bych to tam ráda postřílela! Ale musím tam chodit... A "spolupracovat" snášet ty jejich pohledy a kecy na punk... Punk is dead and i´m fucking zombie! Chápete? Někdy mám vážně pocity jako v písničce Právo
 
 
Tak mě tam taky v podstatě hodily... A jediný co jsem tam mám je Právo... Jinak bych měla zlomený vaz!  Vážně to tam  nenávidím... Stejně jako ve škole... Už mám dutku třídního učiteole, když jsem se místo odpodedka vydala do Lumber´s... A to o dalších třech se nejspíš neví... Ale... Mě to ve škole dusí! A koho by ńe? V takové společnosti..? Když jdu po chodbě... Ti lidi nemají dost slušnosti, aby aspoň předstírali že nezíraj... Ne! Já jdu a lidi mi zíraj na kozy, kde mám napsaný "Too drunk to fuck"... Bože... Jestli je nezabiju tak vážně nevím! A vážně je nenávidím! Uhn! Kdybych nechtěla na Brněnec, tak skáču z okna! Ale tam budou Punk floidi!.... Matka zabavuje notebook... tak pá lidi.. :D
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Soubor básniček, co jsem v hodinách načmárala do sešitu :D

 
Bylo, nebylo,
nic už nezbylo.
Jen v temném rohu,
Nakloněná k bohu,
modlí se osoba.
 
Řasenka rozmazaná,
slzami roztíraná.
V hloubi srdce pouhý led,
V žilách zase jenom jed.
 
Křik se místností rozléhá,
na záchranu spoléhá,
ale nikdo neslyší
Jednu duši trpící.
 
____________________________________________________________
 
 Mstné jsou vlasy,
čas se tu asi,
úplně zastavil.
 
Opuchlé oči,
každému značí,
věčné zoufalství.
 
Dýka do srdce ,
maketa smrtce
zřejmě nestačí.
 
Jednoho dne,
všechno pomine.
Světla zhasnou
a v chvíli jasnou,
spatříme cíl!
 
A zvon svobody,
rozzvučí chodby,
Pro volnost jasnou,
Půjdu za pravdou,
na oběd.
_____________________________________________________________________
 
Na očích brýle,
má vyšší cíle,
Vidět svět černo-bíle.
 
Vlas upravený,
postoj nadřazený.
Smích jen hraný,
v scénáři psaný.
 
Peněz je žena,
do smrti věrná,
v červené oděná.
_____________________________________________________________________
Smrt příjde hned,
co na talíř dá ten jed!
To přec není jídlo..
"A co jinýho by to bylo?"
Pokus z laboratoře,
vypuštěn do moře.
 
Trollem chycený,
ježibabou připravený,
Na koštěti převezený,
fůrií servírovaný.
 
Od výdejního okýnka,
jen pár kroků bedýnka.
S velkou červí dírou,
A tak s neoblomnou vírou,
experiment do ní s mírou
na věčnou svobodu vypouštím
___________________________________________________________________
 
 
Asi jde poznat, že jsem to psala ve škole^^ *na zemi* papíry s tímto mi byly asi třikrát zabaveny a jednou roztrženy... Ale přežili :DDDD Zato o mojí psychické stránce by s dalo diskutovat... :DDDDDDD
 
 
 
 
 
 


sobota 18. května 2013

20 věcí, co dělat ve výtahu

Hrát karty.
Objímat každého, kdo přijde.
Otočit se ke všem zády a počítat do dvaceti.... Nakonec to zakončit slovy "předpikolou-zapikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát" a vymýšlet si jména pro lidi, které vidíte.
Meditovat.
Hrát se svým odrazem v zrcadle kámen nůžky papír tank.
Vyvolávat duchy.
Přikrýt se dekou a dělat, že jste housenka.
Při každém otevření dveří vyběhnout, zastřelit ruční pistolí všechny živé a vběhnout zpátky do výtahu a nervózně mačkat tlačítko na zavření dveří.
Brečet na rameni muži stojícímu vedle, že vás opustil přítel.
Stanovat.
Opékat si marschmelou nad červenými boty.
Vyběhnout z výtahu, vyběhnout po schodech a v dalším patře nastoupí naprosto jiný člověk, v tom úplně stejném oblečení, ale s jinou barvou vlasů se slovy "To jsme se ale dlouho neviděli.."
Obmotat ruce a nohy okolo tyče na držení a každého, kdo se jí chytí okřiknout "Moje větev"
Nakrčit nos a čichat ke každému cestujícímu.
Donést si do výtahu stoličku, potřebné věci a rybařit.
Přijít za chlapem v černém obleku a podat mu "nenápadně" béžovou složku.
Vzít si skleničku a "odposlouchávat" co se děje za stěnou.
Šťouchat do souseda loktem a podávat mu potají bonbony.
Zpívat si písničku "pec nám spadla" a při tom mačkat náhodně tlačítka.
Stoupnout si vedle chlapa a tvářit se, že se za chvíli rozbrečíte... Když náhodou brečet budete... Nic to nezkazí.